Někomu jméno Mašínové nic neříká, před více než 50 lety utekli za hranice, když předtím se účastnili několika akcí, kdy byli zabiti lidé - to je velice jemně řečeno.
Byli tehdejší vládou označeni za vrahy a zločince, odsouzeni, když několika členům jejich skupiny se podařilo prostřílet cestu na Západ. Uplynuly desítky let a teď jsou některými našimi občany - třeba senátory označovani za hrdiny, kteří si zasluhují nejvyšší státní vyznamenání - v současnosti už "jen" Medaili za hrdinství.
Co si o tom myslím: Nezažil jsem padesátá léta na vlastní kůži - jako dítě jsem nemohl situaci přeci hodnotit, ale existovala podle mne řada bojovníků a odpůrců režimu, kteří se postavili tehdejší moci docela jiným způsobem a nemuseli přitom vraždit. Způsob, jakým postupovali Mašínové se podle mne nedá schvalovat. Když vám takovýto "bojovník za svobodu" odpráskne někoho z rodiny (třeba pokladník v autě nebo spoutaný a ležící policajt na místním okrsku) - budete to hodnotit jako "hrdinský čin"? Já tedy ne! Mluvit o zabití v nějaké krajní nouzi - i s takovým názorem jsem se setkal - pro to nemám slov.
Jistě, případ Mašínů byl politicky využit i zneužit - pamětníci si vzpomenou jak na literární zpracovaní, tak především na jeden z 30 případů majora Zemena, ale to podle mne neopravňuje někoho k tomu, abychom z nich dělali hrdiny.
Za hrdinu považuji třeba pracovníka televize Nova Velíška, který na svou odvahu doplatil živite. Srovnávat takového člověka s Mašíny - to prostě nejde a doufám, že i letos se Mašínům medaile či ocenění zdaleka vyhne.
To už bychom mohli odměňovat medailemi i únosce, teroristy - toho chceme dosáhnout?
