Až teprve, když jsou dotlačeni ke zdi, tak po kouskách přiznávají barvu a to ještě tak, aby jim to co nejdéle vydrželo a přineslo jim to co nejvíce peněz. A jejich podržtaškové (Dimun a třeba Tvrdík) je v tom podporují a omlouvají jejich jednání, hledají výmluvy. A vrcholem je jednání Džoržina - pro někoho 'padni komu padni' platí (pro ten obyčejný plebs), někdo je ovšem nad věcí.
V menším tohle platí třeba u místnívh politiků nebo jejich dobrých známých, kteří se dokážou vyhýbat pro nemoc třeba přestupkového řízení, aby pak ve stejný den vedli důležitá jednání nebo řídili třeba jednání zastupitelstva a pak bleskurychle onemocní a nejsou jednání schopní (nebo jsou snad neschopní?).
Obdobná situace mě připadá, že existuje třeba v justici. Někomu projde všechno, jako třeba exministru Němcovi jeho katarský princ, jiný se po čase, když si stačil dost nahrabat, nakonec dostane k soudu (Berka) nebo třeba do blázince (soudce Nagy). Některá rozhodnutí, která pak vynesou v řadě připadů jsou tak zvláštní, že nad nimi zůstává normální rozum stát.
Když se však vy nebo já dopustíte něčeho podobného jako oni, tak jste pak málem vyvrheli společnosti a musíte být zostuzeni a exemplárně potrestáni.
Tak to bylo, je a asi i dále bude (nebo snad ne?).