Začalo to sestavováním vlády.
Ten nýmand, co jsme ho navrhli, si dovolil navrhnout jiná jména, než jsme mu položili na stůl my a v některých případech dokonce i taková, která jsou pro nás (rozumí se ČSSD, ale i ODS) nepřijatelná.
A tak je třeba předsedu vlády umravnit a dát mu najevo, že na on, ale my budeme řídit vládu. Předseda protestuje (aspoň to tak vypadá) a nakonec stejně ustoupí. Prezident jmenuje vládu a vše se zdá O.K. Jako dlouho?
Připravuje se programové prohlášení a vláda by měla požádat o důvěru Parlament. A ČSSD přichází s dalšími požadavky. Nestačí, že hned při první schůzi po jmenování vlády naznačí, že pokud Parlament (ne vláda) neschválí zdravotnické poplatky, vládě důvěru dát nemusí.
A aby nezůstalo při jednom požadavku, tak si jich najmenuje rovnou 21 (proč ne 25 nebo 50 nebo 100?) Pardon nejde o požadavky, ale politickou mluvou řečeno - DOPORUČENÍ!!
A když nám je nesplníte, tak tu vládu, kterou jsme si vyvzdorovali, nepodpoříme. Krásná logika.
Co vlastně chce ČSSD: Zatím jsem narazil jen na některé - zastavení privatizace pražského letiště, zákaz prodeje majetku ministerstva vnitra. Jsem zvědav, co ještě ti chytří hoši z ČSSD doporučují - uvidíme.
A co až přijde se svými požadavky ODS? Má vůbec za téhle situace vláda šanci dostat důvěru?