Tour de France - 1. část

Díky kabelové televizi můžeme sledovat jednu z největších sportovních událostí – Tour de France – ČT vysílá pouze půlhodinové souhrny a to ještě večer.  Jak to vlastně v první části až do prvního dne odpočinku vypadalo?

Nejprve bych začal v poslední době tradičním problémem cyklistiky – dopingem. Ten se na Tour zatím letos objevil jen jednou – ve stáji Liquigas – za kterou jede i jediný český zástupce – Roman Kreuziger. 37 letý Španěl Beltrán byl chycen po odběru v první etapě a předběžně obviněn z užívání EPO. Nechci se cyklistů zastávat – ale nepřipadá vám divné, že by dopoval před první etapou?. Podle stáje byl testován a negativně několik dnů před tím. Z hlediska laika bych očekával doping déle před závodem nebo při náročných etapách – Pyreneje, Alpy. Třeba ještě nějaký doping vyplave – doufám, že ne.

Pokud jde o samotný závod – netradičně se nejel prolog, který vždy přidělil na začátek žlutý trikot a tak se sice trochu více bojovalo, ale stále skoro podle stejného vzorce. Na začátku etapy únik několika jezdců, mezi nimiž většinou není žádný z leaderů stájí, tato skupina získá brzy náskok i více než deset minut a padesát kilometrů před cílem pak začíná honička na zajíce, kteří byli až na výjimky dojeti.A pak si to rozdají sprinteři. To samozřejmě neplatí o časovce, kde překvapil Němec Schumacher a vyneslo mu to na čas žlutý trikot a u horských etap, kde se peleton v kopcích trhá a odpojuje jednoho cyklistu za druhý a nakonec si to rozdá jen deset nebo dvacet závodníků. Jde pak o to udržet se co nejdéle a když odpadnout – tak dojet s co nejmenší ztrátou.

Zatím vůbec po 10 etapách není rozhodnuto – náskok 1 sekundy pro Australana Evanse neznamená vůbec nic a mezi 1. Evansem a 10. Jefimkinem je rozdíl jen 2:32 minuty a to se v jedné horské etapě ztratí velmi lehce. Jen pro zajímavost: poslední závodník Vansevenant ztrácí 1 hodinu 56 minut a 39 sekund.

Chybí zatím silná osobnost, jakou byl samozřejmě Armstrong, před lety Ulrich nebo Pantani nebo ještě dříve Indurain. Contador, který dokázal Tour loni vyhrát a letos na Giru porazit Italy v jejich domácím prostředí, nebyl pozván – neboť jezdí za stáj Astana – od loňského roku v klatbě za doping Vinokurova a spol.

A co česká účast? Od dob, kdy byl Pavel Padrnos jedním z těch, kteří měli podíl na fenomenálním úspěchu Armstronga (bez svého týmu by byl jistě vynikající, ale ne taková superhvězda), máme jezdce, který není na Tour jen do počtu. Roman Kreuziger, který svou třídu dokázal již na Tour de Swiss, kde vyhrál a především se ukázal v horské časovce, i na Tour de France dokazuje svoji třídu. Být mezi pětadvaceti nejlepšími, to je něco, o čem se před rokem jenom snilo. O to více mi vadí, když pak v novinách nebo na netu narazím na věty typu „Kreuziger se neudržel“ „Kreuziger v časovce až 35.“ a podobně. Ať si to někdo zkusí jet a uvidí.

A ještě ke komentáři přenosů – Bakalář se mi líbí – má spoustu zajímavých informací, komentář má spád, jediné, co bych mu vytknul, že když se snaží spočítat po dojezdu pořadí – tak se občas sekne, ale to se v tom chvatu stává.

Jinak se těším na další přenosy a hlavně na alpské etapy (15. – 17.).