Případ předsedy Parlamentu potvrdil stále více se rozmáhající nešvar, že ti, kdo tvoří zákony, kdo podle nich rozhodujíí, často si je vykládají po svém, tak, jak to jim vyhovuje. Chovají se jak jistá veverka, která v jednom vtipu říká - jen ten, kdo je vysoko, může kašlat na lidi.
Až teprve, když jsou dotlačeni ke zdi, tak po kouskách přiznávají barvu a to ještě tak, aby jim to co nejdéle vydrželo a přineslo jim to co nejvíce peněz. A jejich podržtaškové (Dimun a třeba Tvrdík) je v tom podporují a omlouvají jejich jednání, hledají výmluvy. A vrcholem je jednání Džoržina - pro někoho 'padni komu padni' platí (pro ten obyčejný plebs), někdo je ovšem nad věcí.
V menším tohle platí třeba u místnívh politiků nebo jejich dobrých známých, kteří se dokážou vyhýbat pro nemoc třeba přestupkového řízení, aby pak ve stejný den vedli důležitá jednání nebo řídili třeba jednání zastupitelstva a pak bleskurychle onemocní a nejsou jednání schopní (nebo jsou snad neschopní?).
Obdobná situace mě připadá, že existuje třeba v justici. Někomu projde všechno, jako třeba exministru Němcovi jeho katarský princ, jiný se po čase, když si stačil dost nahrabat, nakonec dostane k soudu (Berka) nebo třeba do blázince (soudce Nagy). Některá rozhodnutí, která pak vynesou v řadě připadů jsou tak zvláštní, že nad nimi zůstává normální rozum stát.
Když se však vy nebo já dopustíte něčeho podobného jako oni, tak jste pak málem vyvrheli společnosti a musíte být zostuzeni a exemplárně potrestáni.
Tak to bylo, je a asi i dále bude (nebo snad ne?).
